Veronika Mičulková je inspirativní žena. K živé víře a aktivní službě ve farnosti ji přivedla její nemoc, kterou dokázala proměnit v dar. Přečtěte si rozhovor o její rodině i službě ve farnosti. Pokud hledáte způsob, jak se zapojit do života ve své farnosti nebo jak život ve farnosti rozproudit, můžete se u Veroniky inspirovat.
Můžete krátce představit sebe a svoji rodinu?
Jmenuji se Veronika a jsem hrdá maminka rozverné holčičky Žofinky, čerstvé školačky, a milující žena skvělého manžela Petra. Manželství s ním mě velmi obohacuje a velmi si vážím jeho podpory, kterou mi dal/dává poté, co mě potkalo vážné duševní onemocnění, co poznamenalo chod celé rodiny. Ačkoli manžel není věřící, nechává mi velkou volnost a svobodu v praktikování víry a např. prostřednictvím společné večerní modlitby se podílí na křesťanské výchově naší dcery.
Aktuálně pracuji jako lékařka – odborná garantka, na částečný úvazek, jinak jsem v invalidním důchodu. Snažím se být aktivní farnicí a spoluutvářet život naší farnosti. Hledám si zde místa, kde bych mohla využít své „hřivny“ darované shůry.
Jaká byla vaše cesta k víře?
Cesta mojí víry byla dobrodružná 🙂 Ačkoli jsem byla ve víře vychovávaná, na vysoké jsem přestala praktikovat. Našla jsem si manžela a měli jsme civilní svatbu. Po ní jsem otěhotněla a radostná událost se po porodu brzy proměnila v noční můru – potkala mě poporodní psychóza. Kvůli ní jsem byla hospitalizovaná do týdne po porodu, separovaná od své holčičky. Uprostřed akutní psychózy jsem byla přesvědčena o tom, že mi Bůh odkrývá své plány a že jsem svatá. Nedlouho po počátku onemocnění jsem začala vnímat zaseté semínko víry, ze kterého brzy vyrostl strom. A vlastně to nebylo ani semínko nebo plamínek, ale přímo celý požár, který zachvátil mé nitro. Díky onemocnění jsem našla nevyčerpatelný zdroj lásky a opory v těžkostech – víru v Boha, která mi pomáhá v každodenních zápasech s mým onemocněním.
Jak se zapojujete do života farnosti?
Momentálně jsem členkou pastorační rady farnosti a šéfredaktorkou našeho farního zpravodaje Cesta světla. Připravuji také plakáty a bannery pro různé akce, do kterých se zapojuji jako organizátorka. Například jsem se podílela na moderování Alfa kurzu, budu v týmu organizátorů navazujícího Beta kurzu. Další mou srdeční záležitostí se stalo setkání knihomolů, kde s farníky sdílíme tipy na křesťanskou literaturu a vyměňujeme si knížky. A pak jsou tu nárazové akce jako Noc kostelů, pomoc při diecézní pouti rodin, moderování modlitebního tridua modliteb matek a otců, setkávání nad Biblí, psaní textů na web, malování fary… Jsem ráda, že se do činnosti ve farnosti zapojuje i můj manžel například při organizování workshopu pletení pomlázek nebo při výrobě svíček pro misijní jarmark. Práce pro farnost mě moc baví a naplňuje, považuji ji za smysluplně strávený čas.
Co čtenáři najdou na vašem webu Rozkvetlý kříž?
Základní myšlenka je předávat mé zkušenosti všem, kteří na cestě víry hledají inspiraci a chtějí žít aktivně ve své farnosti. Snažím se vytvářet pestrý obsah a sdílím zde inspiraci na křesťanskou literaturu, aktivity, církevní turistiku, střípky ze života naší farnosti i svědectví ze svého života. Část blogu tvoří také rozhovory se zajímavými lidmi. Zatím mám na blogu přes 20 článků, v hlavě nápady na dalších 40 🙂
Web je provázaný se stejnojmennou Facebookovou skupinou, kde uveřejňuji další příspěvky, nejen odkazy na články na web.
Mohla byste představit Váš E-book Sedmero prvních kroků?
Velmi ráda. Je to útlá elektronická příručka pro členy nově vznikajících pastoračních rad. U nás ve farnosti Tišnov a Předklášteří jsme radu zakládali před dvěma roky a od té doby jsme ušli velký kus cesty. Z fungování pastorační rady jsem měla dobrý pocit a chtěla jsem sdílet příklady dobré praxe dál. E-book zahrnuje sedm konkrétních tipů ke zdárnému fungování rady, mám zde praktický tahák i odkazy k dalšímu pročtení.
Co byste poradila lidem, kteří hledají způsob, jak oživit svoji farnost?
Chtěla bych je maximálně povzbudit, aby se nebáli prvních kroků.
Situace se dle mého liší v závislosti na živosti farnosti. Pokud už farnost žije a já jsem tu nováčkem, který se chce začlenit, pak je nejsnazší zajít za knězem nebo členem pastorační rady a nabídnout svůj potenciál. Sloužit farnosti můžete pravidelně například zapojením do slavení mše jako ministrant, lektor, akolyta, kostelník či varhaník; při úklidu kostela a fary, vypomáháním s farní kavárnou, vedením kroužku, výukou náboženství, přípravou na manželství nebo 1. svatého přijímání. Mnoho příležitostí pak nabízí nepravidelné akce. Příležitostně se uplatníte jako dozor při adoracích, pomoc s organizací nejrůznějších akcí (farní den, noc kostelů, poutě, modlitební triduum…), příležitostný úklid, pečení, manuální práce, vyrábění, psaní. A pokud chcete rozjet nějakou aktivitu nově, je vhodné najít si společenství podobně smýšlejících lidí a své záměry předložit knězi, který je buď podpoří nebo zamítne.
Věřím, že dobré nápady ocení, důležité je nenechat se odradit jedním odmítnutím (i já mám zkušenost s odmítnutím řady nápadů, ale neberu si to osobně). Uvedu praktický příklad, jak jsem postupovala při zakládání našeho zpravodaje. Nejprve jsem si uvědomila, že mi ve farnosti něco chybí – pojmenovala jsem si to a vznikl nápad tento stav změnit na základě mých předešlých zkušeností s vydáváním zpravodajů. Tento záměr jsem postupně konzultovala s různými farníky, zda by v tomto směru byl zájem o změnu a zároveň jsem tím původní představu vylepšovala. Měla jsem také v zásobě možné přispěvatele a když už jsem měla všechny podklady, požádala jsem své přátele, aby se za záměr modlili předtím, než s ním seznámím našeho kněze. S kamarádkou jsme za tímto účelem využily novénu. V den D, kdy jsem seznamovala se svým nápadem kněze, pak šlo vše samo
Mám zkušenosti s rozbíháním i jiného typu aktivit a ráda se o ně podělím v individuálním rozhovoru – je možné mě kontaktovat prostřednictvím kontaktů na webu Rozkvetlý kříž.