Můžete se čtenářům krátce představit?
Vystudovala jsem právnickou fakultu v Praze, následně jsem pracovala v advokacii. Nicméně vždy jsem moc ráda něco tvořila rukama, ať už to byla výtvarka v dětství nebo šití a pletení v dospělosti. K malování a kreslení jsem se vrátila až v době, kdy začaly tvořit moje děti. Kreativita mne oslovuje ve všemožných formách – ať už je to vymýšlení programu dětských katechezí, scének na svatby a oslavy kamarádů nebo příprava programu duchovních cvičení. Tvoření nemusí mít hmotnou podstatu. Jsem, tedy tvořím. Tvořím, tedy jsem – tak bych popsala své životní motto. Pokud jde o víru, byla jsem v ní vychovávaná od malička a v různých obdobích ji prožívala různě – někdy hlouběji, jindy spíše na povrchu. Před několika lety jsem zažila naprosto nečekaně setkání s Bohem takovým způsobem, že mi bylo jasné, že jde o zásadní předěl v mém životě. Nejde ani tak o ten jeden konkrétní moment, ale z toho plynoucí zkušenost. Zkušenost, že Bůh není (jen) nade mnou, ale že je se mnou a hlavně, že On sám je ve mne. Tahle transformující zkušenost proměnila od základů celý můj život. To byl také spouštěč mnoha nových věcí, jako absolvování kurzu duchovního doprovázení atd.
Co vás přivedlo k propojení tvorby a modlitby?
Myšlenka propojit výtvarnou tvorbu a kontemplaci přišla nedlouho poté, co jsem absolvovala svoje první duchovní cvičení v duchu kontemplace v Kolínském klášteře.
Přišlo mi, že tvorba nespoutaná našimi představami, cíly a úmysly je velmi vhodná jako doplněk ke kontemplativnímu sezení. Že ho doplňuje, v lecčem ho zrcadlí a čerpá z jeho pramenů. Postupně jsem revidovala svůj dosavadní postoj ohledně toho, co lze nazývat modlitbou. Došlo mi, že v rámci tvorby mohu prožívat napojení na Boží zdroj, což z této činnosti činí modlitbu svého druhu. Nejde primárně o to, něco sdělovat, ale o prožívání blízkosti beze slov.
Komu jsou určené vaše workshopy a co si z nich zájemci odnáší?
Workshopy jsou určeny komukoli, kdo rád tvoří nebo experimentuje. Pro ty, kteří touží ve svém životě po hloubce, po tichu, po Bohu, i když Boha třeba pod tímto slovem ani neznají. Nebo se cítí ve víře vyhořelí. Není nutné, aby účastníci byli věřící.
Často si lidé odnášejí pokoj, nebo hovoří o prožití času, na který nezapomenou. Ten čas je možné vnímat i jako jistý druh odpočinku, vypnutí hlavy a spočinutí v tichu a tvorbě.
Na kterou nejbližší akci byste případné zájemce pozvala?
Nejbližší akcí je jednodenní workshop v Olomouci, který proběhne 22.11. O dva týdny později bude stejná akce v Brně. Po Novém roce se rýsují už nějaké víkendové i delší duchovní cvičení tvorby a kontemplace a chystá se též několik jednorázových výtvarně-meditačních večerů v Praze na Fortně. Vše najdete na mých stránkách www.krasohledem.cz
Děkujeme za rozhovor.