Autor pomůcky:
Marie Forbelská
Věk adresáta:
Pomůcka je určena dětem mladšího školního věku. Je možné využít ji individuálně i ve skupině / společenství.
Cíl pomůcky:
Cílem je pomoci dětem pochopit desatero a jeho význam pro člověka.
Popis pomůcky
V pomůcce je srozumitelně vysvětleno, co znamenají jednotlivá Boží přikázání a co vlastně přináší jejich následování do lidského života, tedy Boží přízeň a Jeho požehnání.
DESET SCHODŮ DO NEBE
1. Opravdový Bůh je jenom jeden.
Bůh si přeje, abychom věděli, že On je jediným Bohem, jaký kdy existoval, že Jemu patří všechna moc a síla. Zároveň právě tento Nejmocnější a jediný Bůh každého z nás nesmírně miluje. Proto touží po tom, abychom i my milovali Jeho, aby s námi mohl prožívat náš život. V takového Boha věříme. Máme neuvěřitelnou výsadu poznávat nejmocnějšího Pána vesmíru, který přitom touží po důvěře a blízkosti nás, lidí.
2. Boží Jméno je svaté.
Bohu, který je ze všech nejvíc dobrý, štědrý a milující, můžeme bez obav a s radostí v srdci vzdávat chválu, děkovat Mu a vážit si Ho. Jeho Jméno je stejně tak posvátné a nádherné jako On sám, proto ho nevyslovujeme bezmyšlenkovitě nebo dokonce v hněvu jako nadávku. Myslíme a mluvíme o Bohu jako o někom, kdo je nám drahý, koho máme rádi.
3. Bůh nás zve ke společnému slavení a odpočinku.
V neděli nebo jiné sváteční dny si připomínáme, že Bůh při tvoření našeho světa kromě práce také odpočíval. Odpočinek je tedy pro nás stejně tak důležitý jako práce a úkoly. Bůh nechce, abychom na oddech zapomínali. Zve nás, abychom si odpočinuli u Něho, s Ním a načerpali Jeho sílu a milost při setkání na mši svaté. Mše svatá je připomínkou Jeho oběti i vzkříšení, zároveň je to místo našeho spojení s Bohem a s druhými.
4. Moji rodiče jsou pro mě důležití a měl bych si jich vážit.
Bůh si mé rodiče povolal, aby mě skrze ně přivedl na svět. Díky nim jsem tady a jsem právě takový, jaký jsem. Možná máme spolu krásné a radostné vztahy. Ne vždycky se ale s rodiči na všem shodneme, ne vždy spolu zažíváme pěkné chvíle. Vděčím jim však za to, že mohu žít, a proto bych je Bohu měl přinášet v modlitbě a učit se je mít rád takové, jací jsou. Bůh to ocení a slibuje nám dobrý, požehnaný život.
5. Přejme dobro, neubližujme slovem ani skutkem.
V pátém Božím přikázání se mluví o zabíjení – „nezabiješ“. Můžeme si říct, že se nás to netýká, kdo z nás někdy někoho zabil? Patří sem ale i Boží přání nepůsobit druhým nebo sobě zlo jako je třeba ubližování, nadávání, zesměšňování,… zkrátka činy nebo řeči, kterými dáváme opak lásky, kterými druhé trápíme.
6. Usilujme o čisté srdce.
Naše duše i tělo jsou posvátné a od počátku dobré. Bůh nás povolal k tomu, abychom si uchovávali čisté srdce a myšlenky, abychom mu mohli být blízko. Znamená to třeba, že se nebudeme schválně zapojovat do sprostých řečí, že se vyhneme obrázkům nebo videím s nahými lidmi, v manželství pak to znamená věrnost jeden druhému.
7. Věci nebo nápady, které nám nepatří, si nemůžeme nechat.
Bohu se nelíbí, když si přivlastníme něco cizího. Takže hračku, mobil nebo třeba spolužákův nápad na karnevalovou masku bych měl přenechat tomu, komu skutečně patří.
8. O druhých mluvme pravdivě.
Pomlouvání a lži o druhých lidech si odpusťme a zaměřme se na to, co je pravda. Zároveň bychom měli mluvit o jiných lidech v jejich nepřítomnosti tak, jak bychom si to dovolili i před nimi.
9. + 10. I když se někomu může líbit cizí auto, dům nebo manžel/manželka, nemá toužit po tom, aby je získal.
Pokud jsou muž a žena manželé, patří jen sobě navzájem a Bůh jejich vztahu žehná. Kdyby se do manželky nebo manžela zamiloval někdo další, nemá právo chtít je odvést od toho, komu se zaslíbili na celý život. Stejně tak nemáme závidět nebo chtít získat majetek někoho jiného, protože patří právě jemu. Můžeme se ale také snažit najít si dobrého člověka, se kterým vytvoříme krásný vztah, nebo si vydělat na nové auto či rodinný dům.